Pokud aplikaci ladí vývojář, běží mu pod aplikací Visual Studio, takže má velmi dobrý přehled o tom co se děje. Testuje-li aplikaci tester, je to už o něco horší. Popíše postup, jak se k chybě došlo a v lepším případě dokonce poukáže na možnou příčinu, která se později neukáže jako zcela zcestná. Používá-li aplikaci zákazník v divočejší míře než s tím počítal vývojář, dostane se zpět vývojáři v nejlepším případě snímek obrazovky. Ten má zřídka kdy vypovídající hodnotu. Výpis z logu bývá sice užitečný, je to ale opět jen návod k rekonstrukci chyby. Visual Studio 2010 a .NET 4 nám dává velice elegantní řešení, které přinese vývojáři tolik informací, že jediný rozdíl mezi laděním ve vývojovém a produkčním prostředí je v tom, nemůžeme pokračovat v běhu programu.

Model-View-ViewModel je návrhový vzor pro WPF aplikace. Dá se samozřejmě aplikovat jak na desktopové, tak i Silverlight aplikace. Samotné WPF bylo vytvořeno tak, aby se v něm MVVM používal pohodlně.

Podle mých zkušeností roste složitost třídy s její chytrostí exponenciálně. Proto je výhodnější mít více hloupých tříd, než jednu chytrou. Pokud se přikloníme k dělení kódu do více tříd, nabízí se otázka, jak to provést správně. Jedním řešením je právě Model-View-ViewModel, který představuje vyzkoušené a ověřené řešení. Podle tohoto vzoru je naprogramován například Expression Blend.

V první polovině roku 2009 vyjde druhý servisní balíček pro Office 2007. Ten přinese podporu formátu ODF bez nutnosti instalovat plug-in. Dále přibude podpora pro PDF a XPS. V druhé polovině roku 2008 vyjde OpenOffice.org 3.0, který přinese naopak podporu pro Open XML. Vzájemná nekompatibilita mezi Windows a Unix světem se tak na poli kancelářských dokumentů začne stírat.

XML slaví desáté narozeniny. Během svého života spustil lavinu XML revoluce, po které vidíme XML doslova na každém kroku. W3C spustilo při této příležitosti web, na kterém můžete posílat své příběhy, zajímavá videa nebo odkazy na blogy týkající se XML.

HTML se po velice dlouhé době opět hýbe vpřed. Protože v současné době na stejné věci pracují dvě skupiny, nezbývá než doufat, že se specifikace HTML 5 od W3 nebude zásadně lišit od WHATWG. Pokud se lišit budou, nezbývá než doufat, že se výrobci prohlížečů vykašlou na W3 a přikloní se spíše k WHATWG, která se snaží vše pořádně definovat. I chování v případě chybné syntaxe, kterou má 99,9% webových stránek. Rozdíl oproti HTML 4 je v tom, že se ruší plno tagů a atributů, naopak nějaké tagy přibývají. Bylo definované rozšíření DOM. Obě skupiny dělají v HTML úklid, což je rozhodně dobře.

Z války prohlížečů vzešlo mnoho odlišností v jejich vykreslovacích jádrech. Internet Explorer vykresluje ve dvou režimech. První, quirks mode, vykresluje stránky podle pravidel, které se moc neohlížely na webové standardy. Protože se ale webové standardy ukázaly přeci jenom jako docela dobrý nápad, Internet Explorer přišel se standards mode, který se snažil stránky vykreslovat podle webových standardů. Rozdělení vykreslování na režimy bylo nutné, protože kdyby se staré stránky vykreslily podle standardů, byly by prostě rozházené. Možná, že toto rozhodnutí bylo nešťastné, protože kdyby se tenkrát natvrdo řeklo, že s novými verzemi prohlížečů se pojede podle standardů, nebyly by potíže minulých a budoucích několika let. Jak už to ale chodí, nebylo to tak jednoduché a tak má Internet Explorer dva vykreslovací režimy. Mezi těmito režim se dalo přepínat pomocí DOCTYPE přepínačů.