≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡ Jmenuji se Václav Dajbych a toto je můj blog. ≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡≡ Jeho název je odvozen ze spojení mého příjmení a mé oblíbené technologie: .NET. Blog se však tematicky věnuje i jiným oblastem než jenom .NETu. Font, ve kterém je název blogu vykreslen, se jmenuje Keep Calm. Pochází z britského plakátu z období 2. světové války. Byl vytvořen britským ministerstvem informací v červenci 1939. Přestože bylo vytištěno téměř 2,5 milionu kopií, nikdy masově nešířil. Byl znovu objeven až v roce 2000 v krabici se starými knihami z aukce. Tlačítko pro přihlášení účtem Microsoft je replikou tlačítka, které Microsoft používal v letech 2001–2006. Tenkrát se ještě nazýval .NET Passport. Úplně původní název z roku 1999 je však Microsoft Passport. S uvedením Windows Vista v roce 2006 se přejmenoval na Windows Live ID. Na Microsoft Account se změnil až v roce 2012. Můj první počítač byl Atari 800 XR s joystickem a kazetovým přehrávačem, na kterém se však nepřehrávala hudba, ale načítaly se z ní počítačové hry. Jako monitor sloužila televize, ke které se počítač připojil stejným konektorem, jako video přehrávač na VHS kazety. Programování se věnuji od 17.3.2000 14:03:25, kdy jsem v programu Homesite začal psát svůj první HTML kód. Pokud HTML nepovažujete za programovací jazyk, pak jsou moje začátky programování v jazyce Karel, který jsem se začal učit o půl roku později. Z této doby matně vzpomínám na Windows 3.11 a Netscape Navigator. S jazykem HTML je neodmyslitelně spojen i jazyk CSS a JavaScript. Základy jsem se učil z knihy Vytváříme WWW stránky a spravujeme moderní web site od Jiřího Hlavenky. Moderní věci jsem se naučil ze zkoumání zdrojových kódů webových stránek Microsoftu. Možná i proto mě webový vývoj tak nadchnul. Narozdíl od programů psaných v C++ šly weby jednoduše číst, takže se dalo zjistit, jak co se dělá. Tenkrát byla naprostá většina kódu ruční práce. Kód byl úhledně odsazený a v komentářích v něm jsem občas našel nabídku práce (jen škoda, že za oceánem). V roce 2010 mě česká pobočka Microsoftu přijala do programu Microsoft Student Partners. K mému překvapení však Microsoft nezajímaly ani tak mé články o .NETu, ale o webových technologiích. Díky tomu, že jsem se webové stránky učil programovat „offline“, znal jsem velice dobře to, co Internet Explorer dokáže. Ostatně v té době byl tento prohlížeč součástí operačního systému. Ve Windows 98 byl součástí průzkumníku. Takže když jste věděli, do jakých souborů jak sáhnout, mohli jste si přizpůsobit zobrazení adresáře. To mě motivovalo naučit se JScript (což byla implementace JavaScriptu od Microsoftu). Díky tomuto programu jsem měl možnost mluvit s lidmi, kteří Internet Explorer vyvíjeli, pokud navštívili pobočku Microsoftu v Praze. Díky tomu jsem získal přehled o tom, kterým směrem se vývoj IE ubíral. V dubnu 2013 mě česká pobočka kontaktovala o tom, že tým IE hledá nějaké lidi do nového programu – IE userAgents. Ten už spadal pod centrálu v Redmondu přímo týmu, který vyvíjel jádro IE. Jeho smyslem bylo spojit lidi, kteří se zajímají o webové technologie a s jejich pomocí se snažit rozptýlit některé mýty, které o Internet Exploreru tenkrát kolovaly. Přestože tento program neměl příliš dlouhé trvání, díky němu jsme se účastnili MVP Summitu, ač jsme v tomto programu ještě nebyli. Byli jsme v úzkém kontaktu s IE týmem a mohli jsme nakouknout pod pokličku vývoje webového prohlížeče. Na první pohled se to asi nezdá, ale je to neuvěřitelně složitý a komplexní program. Program IE userAgents sice skončil, ale jeho členové pokračovali v tom, co dělají, dál. Microsoft proto mnohým z nich udělil cenu Microsoft Most Valuable Professional, kterou Microsoft uděluje už od roku 1993. Já jsem tuto vytouženou cenu poprvé dostal v roce 2014. Tyto stránky byly až do 10.10.2024 servírovány s hlavičkou application/xhtml+xml. XHTML 1.1 měl jednou nahradit HTML 4.01, ale místo toho se prosadilo HTML5. Hlavní nevýhoda XHTML dnes spočívá v tom, že žádné IDE, ani webové nástroje, včetně Wayback Machine napočítají s tím, že by XHTML ještě dnes někdo používal.